Lída Hovorková se představuje

Autor: Mgr. Ludmila Hovorková <lidahovorkova(at)hdkhk.cz>, Téma: Názory Lídy Hovorkové, Vydáno dne: 01. 10. 2010

O sobě napsala novinářka, která se vrací mezi kandidáty HDK.

Mgr. Ludmila Hovorková
(pár slov o sobě)


Práce pro druhé, i když z ní nekouká výdělek, je pro mě ziskem.

     Hradec Králové je můj domov. Narodila jsem se tu v porodnici a v roce 1970 jsem se do města přivdala. Ale jako ten kdo dětství prožil jinde jsem vztah k novému domovu dlouho hledala. Pocházím totiž z vesnice Neznášov a městem mých prvních studií je Jaroměř.

     Zlomovou dobou byl pro mě rok 1989, kdy jsme se mohli jako společnost poprvé nadechnout svobody. Bylo nutné „zvonit klíči“, ale ještě víc něco pro demokracii udělat. Hradec v tomto směru měl své odvážné lidi a mně bylo ctí s nimi pracovat v Občanském fóru i v prvním městském zastupitelstvu. Tenkrát v té hektické době se Hradec Králové stal mým druhým opravdovým domovem. Protože jsem ho začala cíleně poznávat a pracovat pro něj. A tento proces neskončil pro mne ani po letech.

Osobní data:
věk 62 let, manžel Jaroslav, dospělé děti Lída a Jarda, vnoučata Lidunka, Fanda, Terezka a Klárka.
Vzdělání:
Fakulta žurnalistiky UK Praha
Zaměstnání dnes:
volná novinářka, což si v pozici důchodkyně mohu dovolit. Jsem součástí týmu čtvrtletníku pro organizaci seniorů v Hradci Králové a zabývám se i další redakční a korektorkou činností.
Zaměstnání předtím:
Novinařina v hradecké Pochodni, ale nechtěla jsem vstoupit do KSČ, tak jsem z redakce odešla do školství, úseku mezd. Po revoluci od r. 1990 redaktorka a posléze šéfredaktorka Východočeského večerníku do r. 1999. Poté práce v měsíčníku Reality-Inzert, krátkodobě v deníku Právo a šest let jako tisková mluvčí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje.
Politika:
Nebyla jsem v KSČ. Po rozpadu OF členka Občanského hnutí a jeho následovníků do jejich zániku. Po roce 2000 do současnosti bezpartijní.
Veřejná činnost:
v profesním sdružení Syndikátu novinářů ČR, v městské organizaci Svazu důchodců ČR, předsedkyně Nadačního fondu na podporu královéhradeckých středoškolských studentů, pokladní občanského sdružení ochránců památek východních Čech.
Koníčky:
ty nejobvyklejší – kultura a trochu se hejbat (dočítám knihu od M. Pagnola Jak voní tymián, z níž poznávám, že lidi jsou v podstatě pořád stejní).

říjen 2010